blow my mind

“Your head will collapse but there’s nothing in it.
And you’ll ask yourself
Where is my mind?”

Trpím nespavostí.
A pak zase pro změnu přílišnou spavostí a nesnáším to. Vlastně teď docela lžu, popravdě se v takových stavech vyžívám a miluju ty chvilky, kdy mám hlavu plnou myšlenek, které nestíhám zpracovávat. Jenom tak běhají v hlavě, ale stejně se tam neudrží. Stačí chvilka a rozplynou se.
Jsou chvilky, kdy mám ráda lidi. Mám ráda, když se na mě usmívají.
I když do teď nedokážu rozlišovat, jestli je to úsměv ala Mám tě rád, nebo je to úsměv ala Dáš mi cigáro?
Nerada se seznamuju, nerada k sobě pouštím někoho nového a přitom mám pocit, že povídání s někým neznámým a neovlivněným je pro mě očista.
Ale vydržet delší dobu s někým, kdo o mě nic neví je pro mě nemožné. A opravdu tím pádem nechápu, jak můžu vydržet sama se sebou.

“Where is my mind?
Way out, in the water see it swimmin.”

Pete Doherty 24. června Bratislava !!!
A já tam budu <3 

Další pátek, další bláznů svátek.
Obrátili jsme kartu a dali kvalitní víno a nekvalitní kamarády. Víno s Kubou a s Janeii a to já velmi ráda. Ovíněné chvilky, ovíněné rozhovory, toky opilých myšlenek a mraky a mraky opileckých úvah nad tím co by kdyby.
Co bylo, co bude.
Štve me to. Mám tolik myšlenek v hlavě, co prostě nikdy neřeknu. Ne, že bych nechtěla, ale neumím to vyjádřit. Misto toho ponocuju, protože můj mozek asi není schopný najet na usporný režim a šrotuje a šrotuje.
Za okny bubnuje déšť, lalala, pouštím Garbage.
“I’m only happy when it rains. I’m only happy when it’s complicated.”
Asi jo, když to jde lehce, nudí mě to a nebaví, mám rada všechno komplikované.
Každá holka má prej 2 tváře. Hahaha, myslím, že já jich mám nejmíň sto. A cítím, jak mezi sebou bojují a nemůžou se dohodnout, která je vlastně ta nejsilnější.

Nekvalitní víno, kvalitní kamarádi, piknik v parku a hrozně moc opilých přátelských lidí, chci dostávat víc kvítek a nosit je ve vlasech, koncert Sto zvířat, který jsme neviděli, Silent disco, kde jsme se nemohli naladit na stejnou vlnu, koncert Sunshine, kteří nakonec vyslyšeli mé přání a zahráli Victim is another name for lover a Ben Cristovao a nepochopitelné puberťácké poblouznění nás všech.
Škoda, že jsme si tu lásku připustily až den po koncertu a taky jak řekla Maličká: “Nejhorší je, že je tak hezký, jak blbá je jeho hudba.” auč.

Vypili jsme jako vždy hodně vína.
A Jakubovi to jako vždy nestačilo.
Proložil to vodkou a museli mu zašívat ruku.
Narozdíl ode mě má asi radši sebedestrukci fyzickou. Já raději tu psychickou, nějak mě naplňuje víc.

Když už si tak nějak odvyknete na společnost, na lidi v okolí a samota vám najednou začne připadat něco jako výhra, nejhorší co se může stát je, že přijde člověk a tu ochrannou bariéru se začne snažit nabourat.
Jak říká Bukowski, někdy jste tak sami, až to prostě dává smysl.
Byl možná trochu egoista, možná trochu nešťastný, možná trochu alkoholik, možná trochu ztracená duše, možná trochu prase, … možná trochu jako já.

Opilecké kecy nad ránem.
“Ty jsi spíš takový samotář?”
“Hmm, asi jo.”
“Vůbec bych to do tebe neřekl, je toho ještě víc, co tajíš?”
“Hmm, asi jo.”
“Zdáš se mi zajímavá, chtěl bych tě víc poznat.”
“Hmm, to asi ne.”

“Pojď na víno, jsem v depresi.”
“Nebyl jsi snad políben pod třešní?”
“Ne. Takže víno. Za půl hodiny jsem u tebe.”
“Hmm, tak ok.”

Šlo by to snad odmítnout?
Na nápad obnovit mé srdceryvné internetové výlevy mě přivedl včera Kuba, když jsme spolu seděli nad vínem, tipuju, že jedna sedmička vína už padla a rozhovory se měnily z nostalgického vzpomínání na nadšené plány do budoucna.
Slohy mi vždycky docela šly. Mám ale problém, že tendence vyplodit nejlepší věci mám jenom když na mě padnou nějaké černé myšlenky, což zase nebývá tak často.
Ale když už, tak to asi stojí za to.

“Po dvou sedmičkách neexistují problémy.”
napsal si Kuba status a stal se alkoholikem.